9. Baroko

REKATOLIZACE A DĚKANSTVÍ

V roce 1598 přestávají být Hustopeče církevním zbožím a přecházejí do majetku šlechty. I když se jejich majiteli stali až do zániku feudalismu (1848) Lichtenštejnové, zůstalo patronátní právo (kolatura) nad hustopečskou farou nadále klášteru Králové cisterciaček na Starém Brně, a to až do roku 1782, kdy byl klášter zrušen. Patronát pak přešel na Náboženský fond.

Na přelomu 16. a 17. století byla většina obyvatel Hustopečí protestantského nebo utrakvistického vyznání. Katolická farnost hustopečská tehdy náležela pod mikulovské děkanství a katolické bohoslužby se odehrávaly ve špitálním kostela sv. Ducha v Dolní Kovářské ulici (dnes Šafaříkova č. 335).

Nadvláda protestantů v Hustopečích skončila krátce po bitvě na Bílé Hoře. Zásahem kardinála Františka z Ditrichštejna byl z Hustopečí vypuzen luteránský predikant Jan Mankovický a 4. dubna 1621 byl do farního úřadu uveden kaplan Antonín Sartorelli, který téhož roku založil i nejstarší hustopečskou matriku.

Po něm následoval sled často se měnících kněží. Dne 26. května 1653 byla hustopečská fara povýšena na děkanství, které sdružovalo několik far v okolí. Prvním hustopečským děkanem se stal Filip Vientius, který pocházel z vratislavské diecéze. Vientius zemřel v důsledku morové epidemie, která postihla Hustopeče v roce 1679. Pod jejím dojmem se pak hustopečští měšťané rozhodli vlastním nákladem postavit kapli zasvěcenou ochráncům před morem.

BAROKNÍ VĚŽ A MISTR SPITZBARTH

Čtyřhranná hlavní věž s ochozem byla vystavěna roku 1584, o tři roky později byla osazena dřevěným ochozem, zvýšena (o 4 stupně) a pokryta mědí. Její báň byla pozlacena a opatřena hodinami (hodinový stroj ve věži poháněl čtyři vnější ciferníky a byl spojen i s ciferníkem v kostele). Roku 1643 byla věž poškozena střelbou Švédů, v roce 1650 ji svrhl vítr, roku 1678 byla opravena.

V obou rozích západního průčelí lodi kostela stály dvě vížky, které byly nahoře okrouhlé a ozdobené dvojí renesanční arkaturou. Třetí vížka (sanktusník) se nacházela na hřebenu střechy presbytáře. Její báň byla nově postavena a pozlacena v letech 1713–1715.

Roku 1745 byl opravován celý kostel a tesařským mistrem Simonem Spitzbarthem (viz legenda) byla zhotovena nová střecha. Dřevo poskytl klášter Králové, měšťané jej však museli sami přivézt z rájeckých lesů.

Na věži se nacházel zvon z roku 1501 (Median); zvon z roku 1600, který byl zasvěcen sv. Urbanovi (v roce 1752 byl přelit znojemským zvonařem Janem Beckem a dosáhl hmotnosti 2016 kg, čímž se řadil k největším zvonům na Moravě) a v roce 1789 ulil brněnský zvonař Klement Staker zvon o hmotnosti 448 kg (k večerní modlitbě Anděl Páně).

HUSTOPEČSKÁ POVĚST

PŘÍPITEK NA ZDRAVÍ

V roce 1745 se v rámci přípitku na počest provedené opravy kostelní střechy sv. Václava uskutečnila příhoda, která vzbudila mimořádnou pozornost. 

Simon Spitzbarth, tesař, který byl hlavním dozorcem na stavbě, zvedl, tak jak to bylo v těchto případech obvyklé, sklenici na zdraví všech, kteří ke stavbě přispěli. Stál nahoře na kostelní střeše, upil za zvuku trubek a bubnů a zvolání starosty vždy hlt vína z několika přichystaných sklenic, které pak pokaždé shodil na náměstí, kde se zvonivým třeskotem rozbily.

Dvanáct sklenic bylo podáno statnému mistrovi, ale jen devět z nich se rozbilo. Ony tři, z nichž připíjel na zdraví kněze, starosty Knauera a celé městské rady, ty zůstaly, ačkoliv byly shozeny z velké výšky, netknuté.

Ilse Tielsch: Das Gesundheitstrinken in Auspitz, In: Südmährische Sagen,

s. 55–56, Stuttgart 1979

KOSTELNÍ KLENOTY A MOBILIÁŘ

Inventář farního kostela byl velmi bohatý. V roce 1661 byly před tureckým nebezpečím v Brně uloženy tyto nádoby a vybavení: staré pozlacené ciborium, dva stříbrné kalichy, jedna stará a jedna nová monstrance, tři sochy (Matky Boží, sv. Václava a sv. Urbana o celkové váze 6 a půl libry a 45 lotů), starý relikviář o váze 1 libry a 10 lotů, dvě lampy, dva páry mešních konviček, podnosy, kadidelnice, malé křížky, skvostné růžence, dvě staré korunky s drahokamy pro mariánské sochy, 14 kasulí, z toho dvě velmi vzácné, a dva pluviály...

V roce 1783 uloupil neznámý pachatel pozdně gotickou monstranci a jiné cennosti. V roce 1739 byla pořízena pozlacená velká monstrance s vyobrazením sv. Václava.

V době barokní byla pořízena kazatelna s basreliéfy, figurálně zdobená křtitelnice a varhany (první zmínka o nich je z roku 1794, kdy byly dány na opravu).