Kurátorský text k výstavě Antonína Vojtka
Dnes 14:53
Odevšad kráčím k tobě
Zamyšlení nad básní Antonína Vojtka
Každý malíř potřebuje svou múzu. Postava múzy, ať už ve smyslu mytologickém nebo čistě lidském, provází umělce prakticky od nepaměti. To, že tvůrci k práci nestačí pouze dobré barvy, rudky, papír či plátno a zajímavý námět, je něco, k čemu se umělci opakovaně vrací. Má-li být dílo něčím nové, jiné, má-li diváka okouzlit či uhranout, musí v něm být „to“ něco navíc – špetka tajemství, nebývalý emocionální náboj, síla myšlenky… Pro to všechno se umělci obrací ke svým múzám a snaží se napojit na záhadnou žílu inspirace. Někteří svou múzu těžce hledají, pronásledují ji, a ne a ne ji dohnat. Krátce se jí dotknou a opět strádají. Umělce málo co děsí více než její absence, protože když je pryč, zdá se, že se již nikdy nevrátí. Pro některé se múza vtělí do člověka či místa, aby měli umělci inspiraci stále nablízku. Vede jim pevně ruku a tvorbu provází radost a uspokojení. To je i případ malíře Antonína Vojtka (*1934), který se naplno výtvarné tvorbě věnuje již přes padesát let. Umění ho provázelo od samého mládí v jihomoravské vesnici Horní Bojanovice i v rámci gymnazijních letech v Hustopečích. Antonín Vojtek zastává přesvědčení, že kde je usilovná každodenní práce, nechybí ani múza. Po vzoru motta Maxe Švabinského „Ani den bez čárky.“, kráčel po své umělecké cestě, objevoval taje tohoto světa, a nakonec nalezl trvalý pramen inspirace v krajině pod horou Pálavou.
Odevšad kráčím k tobě,
jsem poutník,
jdu, čekám, hledám.
Nořím se do tvé náruče,
do tvého chvění,
do tvých tajemství.
Na počátku sedmdesátých let minulého století se Antonín Vojtek rozhodl účastnit úkolové akce Mizející krajina, kterou vyhlásil Český fond výtvarných umělců s cílem motivovat výtvarníky, aby zachytili svůj subjektivní pocit z krajiny, která měla již v blízké době nenávratně zmizet pod hladinou dnešních Novomlýnských nádrží. Vojtka, který byl od dětství s krajinou úzce spojen, tato zkušenost zasáhla. Získal díky ní potřebné odhodlání a rozhodl se, že krajině zasvětí svou výtvarnou práci, že se stane malířem této krajiny, malířem jižní Moravy. Důvěrně poznal všechna její zákoutí, nebál se brodit močály lužního lesa, trávit zde čas i dlouho po setmění s hejny much a komárů, pozorovat její život, přizpůsobit se jejímu tempu. Antonín Vojtek často říká, že za všechno vděčí své krajině, a proto se jí snaží její lásku oplatit prostřednictví své tvorby.
Pro tebe míchám
zeleň pro sny,
okry pro tvé paže,
hněď, zlato a stříbro
pro tvé vlasy.
Modrou a bílou pro
tvé slzy, pro tvé oči.
Spisovatel Otto František Babler napsal, že: „Při prvním tahu štětce malířovu ruku vede Múza – všechny ostatní už musí vykonat sám.“ Umělec a jeho múza potřebují být v souladu, jen tak může vzniknout nový obraz. Antonín Vojtek i ve svém věku 92 let každý den tvoří. Nemůže se již tak často do své krajiny vydávat, a tak ona přichází za ním – ve vzpomínkách i snech. Diváci tak na výstavě Odevšad kráčím k tobě mohou vidět výsledky spolupráce umělce a jeho krajiny a všimnout si, že mnohé z obrazů vznikly v posledních letech. Umělec stále kráčí ke své krajině, vstupuje do ní každý den při své práci, noří se do ní a zprostředkovává nám své přetrvávající okouzlení.
Jdu za tvými vůněmi,
za tvým záhadným úsměvem,
choulím se do tvé náruče.
Mé oči plují v tvých očích
stále k jihu
až k teplému jižnímu moři.
Má líbezná krajino!
Mgr. Julie Vojtková, 2026
Více o autorovi naleznete na: www.vojtek-av.com, na Facebooku Galerie 99 + Antonín Vojtek, bližší informace na telefonu 723 887 977